Příběh Martina Řáhy: z programátora vedoucím konstrukce

Martin Řáha nastoupil do TGS před devíti lety jako programátor. Dnes stojí v čele konstrukčního oddělení, kam se postupně vypracoval díky zkušenostem z realizace projektů, programování robotických pracovišť i každodenní spolupráci se zákazníky. Jeho profesní cesta nevznikla podle předem daného plánu. Jednotlivé příležitosti přicházely postupně s tím, jak se rozvíjela firma, technologie i požadavky trhu.

K programování ho přivedl zájem o práci na počítači, která ho bavila odjakživa. Prošel cestu od Pascalu a Javy až k PLC a před svým nástupem programoval řídicí jednotky velkých portálových obráběcích strojů. Na největším z nich se daly obrábět svařence dlouhé až 28 metrů.

V TGS pak přizpůsoboval řídicí jednotky CNC strojů přáním zákazníků, později programoval robotická pracoviště a jejich nadstavby. Díky nim dnes lze celé pracoviště přehledně ovládat přes grafický panel (HMI). V roli vedoucího konstrukce je zatím krátce, kromě vedení týmu se ale dál podílí na nabídkách i realizaci projektů. A protože programování zůstává jeho srdcovou záležitostí, najde si čas i na některé projekty, u kterých může zůstat u své původní profese.

Co se pro tebe změnilo s novou pozicí?
Je to pro mě velká změna. Dříve jsem pracoval jen na pár projektech současně, a proto jsem věděl o každém detailu. Teď se musím spolehnout na tým, který má sedm členů. Věřím mu a vím, že se mohu spolehnout na každého. Současná pozice je méně o detailu a více o celku, méně o mně a více o nás.

Za co konstrukční oddělení odpovídá?
Za správně připravenou nabídku a funkční koncept celého pracoviště. Všechno spolu ale souvisí. Dobře připravená nabídka vyžaduje kompletní a správné podklady od obchodníka a funkční koncept zase správně vyrobené a namontované díly. Každé oddělení má na projektu svůj podíl, své minuty slávy i hanby.

Co bylo pro tebe nejtěžší?
Nejtěžší je pro mě to, že mechanikům v týmu nepomůžu s kreslením a modelováním. Jsem programátor, ne mechanický konstruktér, takže mám blíž k elektrice než k mechanice, a většina týmu jsou právě mechanici. Velkou oporu v tom mám v Petru Brožíkovi, který je mou pravou rukou v mechanické části konstrukce.

Co tě na vedení konstrukce baví nejvíc a co je naopak největší výzva?
Baví mě, že to není jen o klikání u stolu. Je to operativní práce a také práce, která je vidět. Největší výzvou je práce s lidmi, protože každý je jiný.

Co je podle tebe důležité pro dobré fungování týmu?
Aby si v něm všichni sedli, komunikovali spolu a nebojovali proti sobě.

Za sebou máš už spoustu projektů. Je některý, na který jsi pyšný nejvíc?
Každý úspěšně dokončený projekt je důvod být pyšný. Je jedno, jestli trval měsíc, nebo dva roky.

A na úplný závěr, je na nové pozici něco, co tě potěšilo?
Těší mě, že moje pozice nemá přídomek senior. Ještě si totiž nepřipadám v seniorním věku.