Vicemistr ČR v CNC frézování Martin Suchý o krásách strojařiny

Martine, byla strojařina tvoje jasná volba?

Moje cesta ke strojařině začala na Středním odborném učilišti v Domažlicích, kde jsem se naučil základy obrábění. První 3 roky mě ale obor vůbec nebavil a nedovedl jsem si představit, že bych se tomu v budoucnu takto intenzivně věnoval. 

Ve 4. ročníku jsem se však přihlásil do soutěže v programování, a to aniž bych to uměl. Nikdo se nehlásil a tak jsem si řekl: No co, zkusím to, když nikdo nechce. A tak mi můj mistr Rostislav Bohmann začal více ukazovat, jak programovat CNC frézku v programu Siemens Sinumerik. 

V soutěži Mladých strojařů na strojírenském veletrhu v Brně jsem nakonec skončil druhý, a to byl asi ten okamžik, kdy mě strojařina a hlavně obrábění začalo bavit. 

To je i důvod, proč jsem se jako skoro nejhorší žák na střední přihlásil na vysokou školu ZČU na obor Programování CNC strojů. Ani ne kvůli titulu (to je jen takový bonus), ale že mě tam naučí pracovat v dalších nových systémech, dozvím se o strojařině zase trochu víc a ještě si trochu protáhnu to mládí.

Jaké technologie nebo stroje tě baví?

Baví mě všechny moderní technologie a způsoby výroby. V poslední době i 3D tisk, proto se velmi těším, až v TGS uvidím v praxi ten nový velkoformátový tisk od firmy CEAD Group. 

Co se týče technologie, tak tam bych vyzdvihl adaptivní frézování neboli imachining. Co se týče strojů, tak tam mam nejraději 5osé frézky. Zkrátka soustruh mě nikdy moc nezaujal.

Co ti přinesla soutěž Skills?

Skills mi dalo nový pohled na strojařinu, nové kamarády, zážitky, kontakty, ale hlavně… Skills otevírá dveře nejen do firem ale i do světa, jak se to povedlo soutěžícímu Jiřímu Hruškovi.

Skills není jen o soutěžení. Pokud člověk projde kvalifikací, čekají ho školení od Dormer Pramet, Solidvisionu a DMG Mori. Takže jde do finále o dost chytřejší, než se do soutěže hlásil, a to je myslím ta největší výhra. Vše tohle je v doprovodu skvělých lidí a setkání.  

Jak hodnotíš praxi v TGS a jinde versus 4 roky na střední?

Zatím jsem tu spokojený. Dole na dílně jsou všichni fajn a nemají problém mi s čímkoliv pomoct, když potřebuju něco vysvětlit a naučit. Někdy i dvakrát.

Praxe je obrovský skok. Na střední se člověk naučí opravdu jen velmi malé základy, ale ty jsou potřeba, neboť na nich se dá stavět dál. Zbytek už se dá naučit jen praxí. 

Před TGS jsem byl ve dvou firmách na brigádách. Jedna byla velká firma, kde se jezdily obrovské série, a tam jsem poprvé čuchnul trochu více ke strojařině. Naučil jsem se zde používat téměř všechna měřidla a upínat kusy. Rád na ni vzpomínám, ale pro mě to není to, co bych chtěl dělat – stát u stroje, vyměňovat a měřit jeden kus za druhým. 

Nejvíce jsem se posunul díky Skills a TGS. Při přípravě na Skills jsem se naučil v prvním CAD/CAM programu Solidworks. Díky semináři od Dormer Pramet pro finalisty Skills jsem se naučil správně používat nástroje a určovat řezné podmínky. Vše se pak promítlo do finále, kde jsem skončil znovu na druhém místě.

Po soutěži se mi ozvali zástupci dvou firem, jestli nemám zájem o brigádu. A jedním z nich byl i David Václav z TGS. Před finále Skills jsem zde byl dvakrát na návštěvě a docela se mi tu líbilo. Věděl jsem, jaký přístup v TGS mají, a taky, že pokud mě někde něco naučí, bude to tady. Tak jsme se sešli s Josefem Urbanem a Martinem Čermákem na kávě, kde jsme si řekli, kdo co od koho očekává a za jakých podmínek brigáda bude probíhat. Po půl roce cítím velký posun. 

Naučil jsem se v novém systému Siemens NX, kde mě průběžně Lukáš Soukup učí a ukazuje mi, co a jak se v tom dá dělat. Díky tomu, že se na Axile jezdí nejen sériové, ale často i kusové práce, tak jsem se konečně naučil diky klukům ve výrobě obsluhovat trochu víc CNC frézku. To mi nejvíc ve finále Skills chybělo, a byl to asi hlavní důvod, proč jsem se k prvnímu místu bodově ani nepřiblížil.

Jsi čerstvě po škole, jak vidíš svět praxe versus školy? Co je třeba změnit a co bys poradil jiným středoškolákům, kteří jsou zapálení strojaři a mají ambici se dál posouvat v oboru?

Změnit by chtělo dost věcí a bylo by to na velkou a dlouhou diskuzi, neboť to není zas tak jednoduché. Myslím si, že nejsem úplně ten pravý, kdo by to měl nějak soudit. Ale pokud mám na něco poukázat, tak problémem je nedostatek praxí ve firmách, tedy solidních firmách. V tom bychom se měli inspirovat v zahraničí. 

Je ale problém i v zájmu studentů se něco naučit, zastaralá výuka a nedostatečné užívání moderních strojů a technologií. Tento problém ale vzniká u starších vyučujících, kteří se o nové věcí buďto zajímat nechtějí a vyučují to tak, jak se to oni naučili před 30 lety, a nebo už jsou z natolik starší generace, že se jim ani nedivím. 

Spolužákům bych doporučil, pokud je strojařina opravdu baví, aby samy vyhledávali firmy, jako je TGS, kde jim dají možnost a prostor se něco naučit. A hlavně jim doporučuji se přihlásit do Skills a zkusit to. Protože už jen to, že se zúčastníte, znamená, že vás strojařina baví, a že se chcete učit. Už to vám může otevřít dveře někam, kam byste to nečekali. 

Je obrábění jen o přesnosti? Dá se v něm najít i kreativita?

Rozhodně to není jen o přesnosti. Dají se vyrábět velmi hezké a kreativní věci takzvaně na poličku. Viz Tatra Phoenix od konstruktérů Skills Czech Republic, která je však i docela náročná co se přesnosti týče. To je na strojařině to nejhezčí: jeden dílec se dá vyrobit desítkami způsobů a můžeme zkoušet, co je lepší.

Děkujeme Martinovi za rozhovor, držíme palce se studiem a přejeme spoustu krásných projektů.